O mě
O mě
Ráda jednám v souladu s vesmírným zákonem o používání: vlastnit poznání, které nedoprovází jeho projevení v realitě a v činu, je jako kupení drahých kovů - marnost a bláhovost. Také si dávám pozor na mentální lakomost. Dnes už vím, že bych si tak brzdila svá další poznání. 
Netvrdím, že mi byla odkryta veškerá tajemství života a vesmíru. Ráda vám předám svá poznání a ukáži vám cestu, jak je projevit ve vaší realitě a činu. Co je smyslem života? Na to jsem se ptala už jako pětiletá holčička, byl rok 1980. Slyšela jsem rozhovor svých rodičů a jejich přátel o tomto tématu. Skupina se nemohla dohodnout a ve mě to probudilo zvědavost. Chtěla jsem to vědět, proč jsem se narodila a proč jsem tady! A pak jsem slyšela, jak matka řekla, že jsme se narodili proto, abychom umřeli, a že to je smysl života. Byla jsem z tohoto vyjádření velmi nešťastná a nemohl spát. Tehdy pro mne bylo přirozené se ptát Boha, a tak jsem se ho ptala a zoufale chtěla odpověď. Ta odpověď mi přišla ve formě snu, kterému jsem nerozuměla. Teď bych ten sen mohla přirovnat k pc hře, kde máte různé levely, získáváte zkušenosti a až teprve po získaných zkušenostech a dovednostech dané lekce postupujete o level výše. Na své cestě jsem našla mnoho možností, technik a učitelů. Ale nejraději jsem si na vše přicházela sama svým poznáním a každou informaci jsem pečlivě zkoumala, zda je to pro mě pravda, nebo ne. Nepřebírala jsem názory ani myšlenky, aniž bych je prozkoumala. Už od začátku, kdy jsem se začala starat o sebe, jsem uměla manifestaci ve hmotě a používala jí, aniž bych si to uvědomovala. Vlastně jsem používala mnoho dovedností, které má každý v sobě, jen na ně zapomněl, nebo si je neuvědomuje. Jak už to bývá, potřebovala jsem získat zkušenosti, protože jsem svá poznání nedávala dál, nesdílela jsem je, už protože nebyla přijímána okolím. Právě proto jsem dosáhla jistých zkušeností přes dramatické lekce, které mě přivedly k sebeuvědomění a dalších poznání vesmírných zákonů v realitě. Protože nechci brdit váš příliv hojnosti a už vůbec nebudu brzdit svůj příliv hojnosti, jsou má poznání ve formě placených kurzů. Možná jste na toto téma četli mnoho a máte nějaké názory. Pravdou zůstává, že cokoliv dostanete zadarmo, tak vícekrát zaplatíte, vesmír neuznává hodnoty věcí, kterými je my oceníme. Rovnováha můsí zůstávat, aby byl zachován proud energie hojnosti a nedocházelo ke stagnaci nebo blokování. Moje zkušenosti s manifestací ve hmotě. Aniž bych si to uvědomovala, tak jsem principy používala. Možná mohu začít svým prvním zaměstnáním. To místo jsem znala a velmi se mi tam líbilo prostředí i ta práce. Vůbec jsem tu činnost neovládala, ale byla jsem z té práce fascinovaná a každý den jsem nadšeně v daném prostředí pobývala a představovala si, jak tam pracuji a přesně tu činnost, jak vykonávám. "Náhoda" tomu chtěla, že jsem tu práci získala a začala se učit činnosti obsahu té práce. Byla jsem nadšená, jak jsem zmínila. Měla jsem z toho obrovskou radost a vše mi šlo krásně od ruky a za chvíli jsem si činnost osvojila a práci vykonávala bezchybně. Byla jsem tak nadšená a mladá, že jsem si ani nedomluvila platové podmínky. Za pár dní jsem při procházce viděla úžasný kostým, který byl pro mne tehdy luxusní a velmi drahý. Říkala jsem si, ach, ten je ale nádherný, tolik bych ten kostým chtěla a už jsem se v něm viděla. Za pár dní jsem dostala zálohu za práci. V té částce bylo přesně tolik, kolik stál zmíněný kostým. S vědomím, že jsem dostala jen zálohu a ne celý plat, jsem si myslela, že si kostým koupím. Jenže - moje rodina byla tehdy jiného názoru a měla pocit, že jim něco dlužím. Postavili mě před hotovou věc a já jsem o své první vydělané peníze přišla. Byl to první z bloků, který jsem neřešila. Snažila jsem se ho řešit, ale neuměla jsem způsob. Blok přerost dál, pak nadšení z práce vystřídala kritika, protože jsem v práci byla téměř pořád, bavilo mě to a ani jsem neuměla mít nějaké koníčky, záliby a neuměla jsem trávit volný čas. Takže se práce pro mě stala koníčkem. Jenže jsem začala naslouchat kritice a nechala své okolí upozorňovat na nedostatky. Za svou vysněnou práci jsem přestala být vděčná a viděla jen nedostatky. Velmi hezký příklad, jak nás okolí může ovlivnit. Nikoho neobviňuji, jen se nedivím svým lekcím, protože jsem s danými zákony neuměla pracovat, ale měla jsem je přirozeně v sobě. V práci přišly problémy a nakonec i výpověď. Měla jsem našetřené úspory, protože jsem si šetřila na svou vysněnou hifi věž a o své úspory jsem velice rychle přišla, protože byly spotřebovány opět na běžné výdaje mojí rodiny. Blok se zvětšoval a já si to neuvědomovala. Šla jsem životem dál a dokud jsem se doslova nezamilovala do nějaké další práce v daném prostředí, vykonávala jsem jen takové nijaké práce s nevalnými příjmy. Oba dva příklady se získáním práce chtěly akci - tedy šla jsem a o to místo si řekla. Prostě jsem to zkusila. Dokonce jsem si jednou šla říct o práci v Rádiu Zlatá Praha a to opět bez jakýchkoliv zkušeností. Tehdy mě manager provozu doporučil, ať si udělám jméno a že mě pak rád přijme. Ale že bez jména mě nemůže do provozu rádia přijmout. Změnila jsem profesi a vysnila si práci v reklamní agentuře. Opět jsem hledala v inzerátech a snila o práci v reklamce. Za čas jsem takovou práci dostala a zase se to opakovalo, nadšení vystřídala kritika nedostatků a o práci jsem přišla. Našla jsem ji jinou práci opět v reklamní agentuře. Tam jsem dosahovala krásných výdělků a práce byla báječná. Měla jsem okolo sebe spoustu inspirativních lidí a radovala jsem se. Navíc jsem tehdy měla vysněné auto Audi TT. Tehdy "náhodou" byla reklamní akce pro pivovary, kde se jezdilo s Audi TT. Jakmile jsem se o tom dozvěděla, opět jsem šla do akce a o tuhle kampaň si řekla - jezdila jsem přes tři měsíce vysněným autem. Jak říkám, manifestace ve hmotě mi šla. A nejen v práci. Také jsem od dětství chtěla auto. A jednou takhle na zastávce, mohlo mi být asi 23. let, jsem v dešti a v zimě viděla jet kolem Trabant. Dívala jsem se za tím bakelitovým vozítkem a v mysli si říkala, aspoň Trabant! A představovala si, jak v něm jedu, cítím se v teple a neprší na mě, navíc se velice snadno dostanu na přesné místo a rychleji, než MHD. Za pár týdnů jsem dostala Trabanta od dědy svého tehdejšího přítele. Dokud jsem to auto měla ráda, nebyl problém, pak jsem opět začala poslouchat posměchy okolí, když se mi vysmívali, že mám Tráboše. Za pár týdnů mi Trabanta ukradli vojáci, kterým ujel autobus a aby neměli problém v kasárnách, tak ukradli mého Trabanta a odstavili v lese. Potom už byl nepoužitelný. Smířila jsem se s tím, ale pro další práci jsem potřebovala auto. A tak jsem začala vymýšlet, jak se k autu dostat. A pořád nic. Kamarádka měla starého Favorita a já si pak začala říkat, kdyby tak Favorit. A představovala jsem si, že v něm jezdím a vykonávám práci. Za pár týdnů jsem měla Favorit. Po pár týdnech, když mě Favorit přestával bavit a viděla jsem, že to zrovna závodní auto není, že mě všichni předjíždějí, jsem viděla sousedovo nové auto Renaulta Megane. Bylo nádherný a já se do toho auta zamilovala. Vždy, když jsem ho viděla, říkala jsem, tebe miluju, jsi nádherný auto, tebe si jednou koupím. A koupila jsem si ho asi za 3 měsíce. Dělalo mi radost celých 10.let, každé svezení jsem se radovala a nechtěla jsem ho měnit. Bylo bez závad o proti jiným Renaultům. Pak jsem si říkala, že je to staré auto a chtělo by vyměnit. I když jsem neměla problémy. Nevěděla jsem, za jaké auto. Tehdy mě přestalo bavit si platit pohonné hmoty, protože jsem viděla, že mnoho kolegů má služební vůz. Za čas jsem povýšila a dostala služební vůz. Práce ale byla frustrující a díky dalším životním lekcím o mobbingu na pracovišti jsem získala poznání, ale o práci jsem přišla. O mnoho let dříve jsem si nedělala vůbec starosti s penězi. Využila jsem příležitostí s privatizací, i když tam bylo třeba mnoho práce a mnoho kroků, ale následný výsledek byl v obrovské částce peněz. Také bylo třeba riskování. Navíc jsem potřebovala zajistit vstupní peníze, které jsem neměla. A "náhodou" přišla nápomocná osoba, která mi peníze jen tak na můj obličej poskytla. A to prosím v hodnotě sto tisíc korun. Používala jsem manifestaci ve hmotě jak pro práci, tak pro věci. Vůbec jsem si nevšímala zákonů a principů. Když jsem přestala být vděčná a zaměřila se jen na nedostatky, začala jsem více negativně smýšlet, vše se dostavilo i v realitě. Největší blok, který pak přišel, tak byl v podobě mého jednoho partnera. Ten viděl, jaký mám přístup k penězům a velice ho to rozčílilo. Svým konstatováním: "Koukám, ty si vůbec nelámeš hlavu s penězi? Ty je vůbec neřešíš, jako bys byla milionářka!" Potom samozřejmě následovalo mnoho jeho výroků, kdy jsem se stala perfekcionalistkou a myslela si, že nemohu nic vykonat bez řádného posouzení a prozkoumání nedostatků a případných problémů. Nechtěně jsem tak změnila své myšlení a zaměřovala se jen na negativní a na nedostatky. Začala jsem řešit peníze a začala si s penězi dělat starosti. Pořád jsem přemýšlela, proč to tak je, když mi to dřív fungovalo. Pak jsem odkryla bloky a začala si uvědomovat principy a jejich následky v realitě. Muselo mi ovšem do života příjít velké životní drama, kdy jsem se dostala zcela na pokraj svých psychických i fyzických možností a kdy se vše zcela zastavilo. Lekce v podobě mnoha podvodů s obrovskými následky, mnoha bloků v rodině a prostředí, ve kterém jsem byla mě pomohla v pohopení a uvědomění. Ozvala se ve mě totiž moje duše, která mě doslova nutila do akce. Ta akce se mi zdála rozumem zcela bláznivá. Ale já cítila sama v sobě úplný tlak, kdybych tomu volání duše nechtěla poslechnout a zvažovala jiná řešení. Pak jsem tedy šla do akce a udělala v realitě kroky, které jsem nemohla rozumem pochopit. Přestala jsem je řešit. Opřela jsem se o svou víru v Boha, kterou jsem v sobě vždy měla. Věděla jsem, že situace v mém životě není "náhodou", ale nikdo mi neuměl odpovědět, proč jsem si to přitáhla do svého života. Každý svou pomoc podmiňoval nějakými kroky, které jsem vykonat nemohla. Moje duše mi to nedovolila. Věděla jsem, že vše zlé, je k něčemu dobré. Věděla jsem, že každá situace v sobě skrývá požehnání. Nakonec dostalo velkou ránu mé ego, kdy jsem přijala pomoc od člověka, od kterého jsem jí nechtěla. Přestala jsem kohokoliv soudit a hledala odpovědi v sobě. Díky tomu jsem dnes tam, kde jsem. Nacházím poznání jedno za druhým a některá nejsou příjemná. Zvlášť ta, ze kterých bych raději vinila někoho dalšího. Pracuji se svými bloky, krásným ukazatelem jsou emoce a myšlenky. A také vím, že nemohu trpět mentální lakomostí, proto vám chci svá poznání předat a zprostředkovat. Manifestaci ve hmotě umíte opravdu všichni a všichni to děláte. Působí na vás vesmírné zákony, jen si to nechcete připustit. Tohle je totiž skutečná zodpovědnost za vlastní život. Ráda ještě zmíním, že manifestace ve hmotě nefunguje na vztahy. Druhý člověk není hmota. Vztahy podléhají také zákonům vesmíru. Ale ani to není složité a i tohle téma pro vás zpracovávám. Nechť vám mé informace skvěle slouží! Přeji vám skvělou zábavu na vaší cestě životními lekcemi a poznáními ať už se mnou jako průvodcem, nebo beze mne. Autor: Dani
Netvrdím, že mi byla odkryta veškerá tajemství života a vesmíru. Ráda vám předám svá poznání a ukáži vám cestu, jak je projevit ve vaší realitě a činu. Co je smyslem života? Na to jsem se ptala už jako pětiletá holčička, byl rok 1980. Slyšela jsem rozhovor svých rodičů a jejich přátel o tomto tématu. Skupina se nemohla dohodnout a ve mě to probudilo zvědavost. Chtěla jsem to vědět, proč jsem se narodila a proč jsem tady! A pak jsem slyšela, jak matka řekla, že jsme se narodili proto, abychom umřeli, a že to je smysl života. Byla jsem z tohoto vyjádření velmi nešťastná a nemohl spát. Tehdy pro mne bylo přirozené se ptát Boha, a tak jsem se ho ptala a zoufale chtěla odpověď. Ta odpověď mi přišla ve formě snu, kterému jsem nerozuměla. Teď bych ten sen mohla přirovnat k pc hře, kde máte různé levely, získáváte zkušenosti a až teprve po získaných zkušenostech a dovednostech dané lekce postupujete o level výše. Na své cestě jsem našla mnoho možností, technik a učitelů. Ale nejraději jsem si na vše přicházela sama svým poznáním a každou informaci jsem pečlivě zkoumala, zda je to pro mě pravda, nebo ne. Nepřebírala jsem názory ani myšlenky, aniž bych je prozkoumala. Už od začátku, kdy jsem se začala starat o sebe, jsem uměla manifestaci ve hmotě a používala jí, aniž bych si to uvědomovala. Vlastně jsem používala mnoho dovedností, které má každý v sobě, jen na ně zapomněl, nebo si je neuvědomuje. Jak už to bývá, potřebovala jsem získat zkušenosti, protože jsem svá poznání nedávala dál, nesdílela jsem je, už protože nebyla přijímána okolím. Právě proto jsem dosáhla jistých zkušeností přes dramatické lekce, které mě přivedly k sebeuvědomění a dalších poznání vesmírných zákonů v realitě. Protože nechci brdit váš příliv hojnosti a už vůbec nebudu brzdit svůj příliv hojnosti, jsou má poznání ve formě placených kurzů. Možná jste na toto téma četli mnoho a máte nějaké názory. Pravdou zůstává, že cokoliv dostanete zadarmo, tak vícekrát zaplatíte, vesmír neuznává hodnoty věcí, kterými je my oceníme. Rovnováha můsí zůstávat, aby byl zachován proud energie hojnosti a nedocházelo ke stagnaci nebo blokování. Moje zkušenosti s manifestací ve hmotě. Aniž bych si to uvědomovala, tak jsem principy používala. Možná mohu začít svým prvním zaměstnáním. To místo jsem znala a velmi se mi tam líbilo prostředí i ta práce. Vůbec jsem tu činnost neovládala, ale byla jsem z té práce fascinovaná a každý den jsem nadšeně v daném prostředí pobývala a představovala si, jak tam pracuji a přesně tu činnost, jak vykonávám. "Náhoda" tomu chtěla, že jsem tu práci získala a začala se učit činnosti obsahu té práce. Byla jsem nadšená, jak jsem zmínila. Měla jsem z toho obrovskou radost a vše mi šlo krásně od ruky a za chvíli jsem si činnost osvojila a práci vykonávala bezchybně. Byla jsem tak nadšená a mladá, že jsem si ani nedomluvila platové podmínky. Za pár dní jsem při procházce viděla úžasný kostým, který byl pro mne tehdy luxusní a velmi drahý. Říkala jsem si, ach, ten je ale nádherný, tolik bych ten kostým chtěla a už jsem se v něm viděla. Za pár dní jsem dostala zálohu za práci. V té částce bylo přesně tolik, kolik stál zmíněný kostým. S vědomím, že jsem dostala jen zálohu a ne celý plat, jsem si myslela, že si kostým koupím. Jenže - moje rodina byla tehdy jiného názoru a měla pocit, že jim něco dlužím. Postavili mě před hotovou věc a já jsem o své první vydělané peníze přišla. Byl to první z bloků, který jsem neřešila. Snažila jsem se ho řešit, ale neuměla jsem způsob. Blok přerost dál, pak nadšení z práce vystřídala kritika, protože jsem v práci byla téměř pořád, bavilo mě to a ani jsem neuměla mít nějaké koníčky, záliby a neuměla jsem trávit volný čas. Takže se práce pro mě stala koníčkem. Jenže jsem začala naslouchat kritice a nechala své okolí upozorňovat na nedostatky. Za svou vysněnou práci jsem přestala být vděčná a viděla jen nedostatky. Velmi hezký příklad, jak nás okolí může ovlivnit. Nikoho neobviňuji, jen se nedivím svým lekcím, protože jsem s danými zákony neuměla pracovat, ale měla jsem je přirozeně v sobě. V práci přišly problémy a nakonec i výpověď. Měla jsem našetřené úspory, protože jsem si šetřila na svou vysněnou hifi věž a o své úspory jsem velice rychle přišla, protože byly spotřebovány opět na běžné výdaje mojí rodiny. Blok se zvětšoval a já si to neuvědomovala. Šla jsem životem dál a dokud jsem se doslova nezamilovala do nějaké další práce v daném prostředí, vykonávala jsem jen takové nijaké práce s nevalnými příjmy. Oba dva příklady se získáním práce chtěly akci - tedy šla jsem a o to místo si řekla. Prostě jsem to zkusila. Dokonce jsem si jednou šla říct o práci v Rádiu Zlatá Praha a to opět bez jakýchkoliv zkušeností. Tehdy mě manager provozu doporučil, ať si udělám jméno a že mě pak rád přijme. Ale že bez jména mě nemůže do provozu rádia přijmout. Změnila jsem profesi a vysnila si práci v reklamní agentuře. Opět jsem hledala v inzerátech a snila o práci v reklamce. Za čas jsem takovou práci dostala a zase se to opakovalo, nadšení vystřídala kritika nedostatků a o práci jsem přišla. Našla jsem ji jinou práci opět v reklamní agentuře. Tam jsem dosahovala krásných výdělků a práce byla báječná. Měla jsem okolo sebe spoustu inspirativních lidí a radovala jsem se. Navíc jsem tehdy měla vysněné auto Audi TT. Tehdy "náhodou" byla reklamní akce pro pivovary, kde se jezdilo s Audi TT. Jakmile jsem se o tom dozvěděla, opět jsem šla do akce a o tuhle kampaň si řekla - jezdila jsem přes tři měsíce vysněným autem. Jak říkám, manifestace ve hmotě mi šla. A nejen v práci. Také jsem od dětství chtěla auto. A jednou takhle na zastávce, mohlo mi být asi 23. let, jsem v dešti a v zimě viděla jet kolem Trabant. Dívala jsem se za tím bakelitovým vozítkem a v mysli si říkala, aspoň Trabant! A představovala si, jak v něm jedu, cítím se v teple a neprší na mě, navíc se velice snadno dostanu na přesné místo a rychleji, než MHD. Za pár týdnů jsem dostala Trabanta od dědy svého tehdejšího přítele. Dokud jsem to auto měla ráda, nebyl problém, pak jsem opět začala poslouchat posměchy okolí, když se mi vysmívali, že mám Tráboše. Za pár týdnů mi Trabanta ukradli vojáci, kterým ujel autobus a aby neměli problém v kasárnách, tak ukradli mého Trabanta a odstavili v lese. Potom už byl nepoužitelný. Smířila jsem se s tím, ale pro další práci jsem potřebovala auto. A tak jsem začala vymýšlet, jak se k autu dostat. A pořád nic. Kamarádka měla starého Favorita a já si pak začala říkat, kdyby tak Favorit. A představovala jsem si, že v něm jezdím a vykonávám práci. Za pár týdnů jsem měla Favorit. Po pár týdnech, když mě Favorit přestával bavit a viděla jsem, že to zrovna závodní auto není, že mě všichni předjíždějí, jsem viděla sousedovo nové auto Renaulta Megane. Bylo nádherný a já se do toho auta zamilovala. Vždy, když jsem ho viděla, říkala jsem, tebe miluju, jsi nádherný auto, tebe si jednou koupím. A koupila jsem si ho asi za 3 měsíce. Dělalo mi radost celých 10.let, každé svezení jsem se radovala a nechtěla jsem ho měnit. Bylo bez závad o proti jiným Renaultům. Pak jsem si říkala, že je to staré auto a chtělo by vyměnit. I když jsem neměla problémy. Nevěděla jsem, za jaké auto. Tehdy mě přestalo bavit si platit pohonné hmoty, protože jsem viděla, že mnoho kolegů má služební vůz. Za čas jsem povýšila a dostala služební vůz. Práce ale byla frustrující a díky dalším životním lekcím o mobbingu na pracovišti jsem získala poznání, ale o práci jsem přišla. O mnoho let dříve jsem si nedělala vůbec starosti s penězi. Využila jsem příležitostí s privatizací, i když tam bylo třeba mnoho práce a mnoho kroků, ale následný výsledek byl v obrovské částce peněz. Také bylo třeba riskování. Navíc jsem potřebovala zajistit vstupní peníze, které jsem neměla. A "náhodou" přišla nápomocná osoba, která mi peníze jen tak na můj obličej poskytla. A to prosím v hodnotě sto tisíc korun. Používala jsem manifestaci ve hmotě jak pro práci, tak pro věci. Vůbec jsem si nevšímala zákonů a principů. Když jsem přestala být vděčná a zaměřila se jen na nedostatky, začala jsem více negativně smýšlet, vše se dostavilo i v realitě. Největší blok, který pak přišel, tak byl v podobě mého jednoho partnera. Ten viděl, jaký mám přístup k penězům a velice ho to rozčílilo. Svým konstatováním: "Koukám, ty si vůbec nelámeš hlavu s penězi? Ty je vůbec neřešíš, jako bys byla milionářka!" Potom samozřejmě následovalo mnoho jeho výroků, kdy jsem se stala perfekcionalistkou a myslela si, že nemohu nic vykonat bez řádného posouzení a prozkoumání nedostatků a případných problémů. Nechtěně jsem tak změnila své myšlení a zaměřovala se jen na negativní a na nedostatky. Začala jsem řešit peníze a začala si s penězi dělat starosti. Pořád jsem přemýšlela, proč to tak je, když mi to dřív fungovalo. Pak jsem odkryla bloky a začala si uvědomovat principy a jejich následky v realitě. Muselo mi ovšem do života příjít velké životní drama, kdy jsem se dostala zcela na pokraj svých psychických i fyzických možností a kdy se vše zcela zastavilo. Lekce v podobě mnoha podvodů s obrovskými následky, mnoha bloků v rodině a prostředí, ve kterém jsem byla mě pomohla v pohopení a uvědomění. Ozvala se ve mě totiž moje duše, která mě doslova nutila do akce. Ta akce se mi zdála rozumem zcela bláznivá. Ale já cítila sama v sobě úplný tlak, kdybych tomu volání duše nechtěla poslechnout a zvažovala jiná řešení. Pak jsem tedy šla do akce a udělala v realitě kroky, které jsem nemohla rozumem pochopit. Přestala jsem je řešit. Opřela jsem se o svou víru v Boha, kterou jsem v sobě vždy měla. Věděla jsem, že situace v mém životě není "náhodou", ale nikdo mi neuměl odpovědět, proč jsem si to přitáhla do svého života. Každý svou pomoc podmiňoval nějakými kroky, které jsem vykonat nemohla. Moje duše mi to nedovolila. Věděla jsem, že vše zlé, je k něčemu dobré. Věděla jsem, že každá situace v sobě skrývá požehnání. Nakonec dostalo velkou ránu mé ego, kdy jsem přijala pomoc od člověka, od kterého jsem jí nechtěla. Přestala jsem kohokoliv soudit a hledala odpovědi v sobě. Díky tomu jsem dnes tam, kde jsem. Nacházím poznání jedno za druhým a některá nejsou příjemná. Zvlášť ta, ze kterých bych raději vinila někoho dalšího. Pracuji se svými bloky, krásným ukazatelem jsou emoce a myšlenky. A také vím, že nemohu trpět mentální lakomostí, proto vám chci svá poznání předat a zprostředkovat. Manifestaci ve hmotě umíte opravdu všichni a všichni to děláte. Působí na vás vesmírné zákony, jen si to nechcete připustit. Tohle je totiž skutečná zodpovědnost za vlastní život. Ráda ještě zmíním, že manifestace ve hmotě nefunguje na vztahy. Druhý člověk není hmota. Vztahy podléhají také zákonům vesmíru. Ale ani to není složité a i tohle téma pro vás zpracovávám. Nechť vám mé informace skvěle slouží! Přeji vám skvělou zábavu na vaší cestě životními lekcemi a poznáními ať už se mnou jako průvodcem, nebo beze mne. Autor: Dani