DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Mentalismus - klíč života

Vztahy

Vztahy

 

      

Vztahy z pohledu působení energií, vzorů vědomých a podvědomých, zrcadlení a k čemu vlastně slouží vztahy, jak dosáhnout harmonie ve vztazích s okolím, ať už se jedná o nejbližší nebo i ty nejvzdálenější.                              Dovolte mi navázat na celek těchto stránek a to ve smyslu, jak vaše myšlení je odráženo ve vašich vztazích. Skutečně platí, na co zaměřujete pozornost, to roste a to se vám odráží ve vaší realitě. Nejde o to mít kontrolu nad sebou a svými myšlenami, tím se jen svazujete. Stejně tak, pokud přijmete jakékoliv zákony - desatero, vesmírné zákony, kybalion a nepochopíte je. Sebekontrola a omezení vám v realitě jen přinese více kontroly od ostatních, omezení a neustálé vymezování hranic. Jde o to, zamyslet se nad tím, proč něčemu ve svém životě věnujete pozornost. Proč na něco myslíte, nebo proč vám stále na mysl přichází nějaké neodbytné myšlenky, většinou spojené s emocemi. A ještě dál, zamyslet se nad tím, proč se vám v realitě děje něco, co nechcete a co nepřijímáte, proč prožíváte, co se vám nelíbí, proč vidíte, co vidíte. Nejde o to přetlačit to pozitivním myšlením, nasadit si růžové brýle a doufat ve změnu, ani nejde o to situaci řešit v realitě, poukazovat na ty druhé, že to oni by se k vám neměli tak chovat, nebo by se měli změnit. Touhle pastí jsme lapeni všichni. Reagujeme na vzniklé situace, řešíme je rozumem, citem, máme v tom chaos a nevyznáme se v tom, co s tím. Někdy podlehneme iluzi, kterou si stvoříme a odmítáme vidět realitu. Reagujeme na situace z pozice svých převzatých přesvědčení, vzorů vzniklých většinou v dětství a posilujeme tím jen to, že se nám to stále vrací a stále se děje co nechceme. Zvyšujeme tlak a bojujeme s tím, chceme to jakkoliv vyřešit, ať už změnou partnera, nebo práce, zkrátka zaměřujeme se na změnu vnější, místo abychom se podívali dovnitř. Můžete říct - to je přeci naprosto zřejmé, že musím něco dělat a napravit to v životě venku. Jako přirovnání je příklad, kdy havarujete s vozem do stromu a obviňujete strom, technickou závadu na voze, silniční podmínky, zkrátka cokoliv, že za havárii může vaše okolí. Stejně tak, když máte v životě nějaký projev, který označíte jako problém, tak hledáte většinou viníky ve svém okolí.                           Realita je odrazem vás samých, toho, co je ve vás, vztahy s ostatními vám zrcadlí váš vztah k sobě samému. Všichni cheme být přijímáni, jenže ono ani tak nejde o přijímání od ostatních, jako o propojení energií. Bohužel nás rodiče přijímali podmíněně, na začátku dětství ne, až později, když jsme přestali být závislými na jejich plné péči. Podmíněností jsme začali nevědomě přijímat vzory toho, co funguje pro přijetí a odmítnutí - pro dobré, špatné nebo správné a špatné.  Z dětství si neseme mnoho přijatých vzorů jednání pro přijímání a odmítání, tak jsme si vytvořili ego, které to dělá za nás. Stejně tak, když už jsem to téma nastínila - zákony, nepřijímejte slepě cokoliv jako dogma ve stylu - to tak musí být, protože vesmírné zákony respektuje celý vesmír a jinak přijde trest :) Nezpochybňuji vesmírné zákony, mluvím o formě jejich přijetí a pochopení. Není to o tom, aha - tohle musím dělat, protože to tak je dáno, sice nevím proč, ale je to špatné a když to dělat nebudu, tak dostanu odměnu. Tak uvažujete stále podle vzoru z dětství, kdy vaše projevy byly buď přijímány - odměňovány, nebo nepřijímány - trestány. Například - nesuď, nekritizuj, abys nebyl sám souzen a kritizován. Tomu rozumíme všichni. Ale co je za tím? Nikomu se nelíbí být kritizován a posuzován, hodnocen. Dokonce někteří řeknou, že existuje něco jako kontruktivní kritika.                                                                                                                      Vysvětlím vám teď působení energií na vás a vaše okolí. Všichni jsme energicky propojení, ať už o tom víte, nebo ne. Všichni dáváme ze sebe energii v každém okamžiku svého bytí. Na naše vysílání energií reaguje vesmír, tak, že vše odrazí ve hmotě. A je úplně jedno, jestli jde o hmotný projev ve věci, nebo o hmotný projev skrze druhou osobu a vznik nějaké situace. Emoce ve vás vzbuzují různé pocity, cítíte rozdíly v závislosti, jaká je daná emoce, vztek, láska, radost, smutek a podobně. Cítíte je odlišně, to protože nesou různé energické náboje, nebo-li vibrace. Kritika, souzení a hodnocení nese velmi negativní náboj energie, to protože záměrem této energie není posílení, ale spoutání, vyvolání pocitu bezmoci, získání nadvlády nad vámi, jakože kritizující je lepší, silnější a má větší moc, protože vás nyní zkritizoval a váš projev tím označil za nežádoucí, protože on to tak vidí. Vy na to zpravidla reagujete, ať už podrážděním, odmítnutím, nepřijetím. Ovšem už jste touto reakcí byli zataženi o hry energií, kdy kritizující měl nedostatek energie, měl potřebu podmíněné reakce zpravidla nevědomé a pokud jste jakkoliv reagovali na toho člověka, získal energii od vás. Cokoliv vás vyvede z rovnováhy a máte potřebu reagovat negativně, tak vás o energii připraví, cítíte se pak mizerně. Možná si pak v mysli stále přehráváte scénáře, jak situace vypadala, jak byste mu to natřeli, ale nebyli jste dost pohotoví, nebo jak jste situaci zvládli. Stálým přehráváním situace v mysli neděláte nic jiného, než chcete zpět svou energii, abyste se dostali do rovnováhy. Jenže tím děláte pravý opak, stále pak posíláte energii tomu, kdo vás z té rovnováhy vyvedl. Naopak přijetí, například s přáteli strávíte příjemné chvíle konverzací a energie plynule proudí, násobí se a vy se cítíte báječně. Proto kolem sebe stále čtete, abyste byli pozitivní, abyste jednali z pozice lásky. Ovšem jak to udělat, to už se píše málokde. Ještě navíc energie lásky je často zaměňována s jinými energiemi. Většinou ani nevíme, co to láska je, poznáváme tuto nejvyšší tvořivou energii, když se zamilujeme. To skutečně v nás vyvolá spojení uvnitř nás s tímto energickým proudem. Ale co uděláme my? Myslíme si, že nám lásku dává druhá osoba, která v nás tento pocit vyvolala. Pak se snažíme tento pocit udržet různými způsoby. Většinou nevědomě praktikujeme to, co jsme viděli v dětství ve své rodině, protože jiné vzory jsme neměli. Jenže přestaneme vibrovat v proudu lásky a vysíláme na jiné frekvenci energií a začneme mít strach, že už nás ten druhý přestává milovat. Jenže to my se vnitřně vzdalujeme od propojení s energií lásky, ke které jsme se nevědomě napojili, když jsme se zamilovali. Energie jsou všechny kolem nás, nedostáváme je skrze druhé, pouze druzí v nás vyvolají propojení s energiemi. Samozřejmě v závislosti na tom, jaký "energický balík" si neseme na svých bedrech. Proč se tedy do někoho můžeme zamilovat a tak si připomenout naše propojení s vesmírem a energií lásky? Protože nejsme v harmonii sami se sebou, nemáme trvalé napojení na zdroj, máme bloky v přijímání a rezonováním této energie. Tím, jak nejsme v harmonii, tak vibrujeme v určité energické rovině a vysíláme se do okolí, přitáhneme si někoho, kdo nám ukáže, co máme v sobě, abychom se zharmonizovali, tedy partnera. A po nějakém čase, kdy zamilovanost proudí jen v malé míře toho, co je skutečná energie lásky, se začnou objevovat projevy, které se nám nelíbí. A to proto, že partner, kterého jsme si přitáhli, tak s námi skutečně tvoří celek - energický celek. Přitáhli jste si to, co vás dočasně zharmonizuje na energické úrovni, proto cítíte energii lásky. Proč se to po nějakém čase zkomplikuje a přestáváte si dávat lásku jako dříve? To protože skrze druhého je vám nastavováno zrcadlo vašeho vztahu k vám samotným. Nebo-li to, co máte uvnitř sebe. A je to protože cíl každé cesty je harmonie, mír a tvoření. Vibrování v nejčistších formách energií. Tohle je to, co vás naplní. Nenaplní vás hmotný majetek, rádoby vyvážené vztahy v poměru rozdělených rolí a jejich plnění, kdy získáváte něco za něco. Proto vás sebelepší práce, sebelepší hmotné statky, sebelepší zážitky nenaplní a stále něco hledáte. Hledáte vnitřní mír. Není to pasivita, ani tvoření iluzí ve smyslu, vím, co se kolem mě děje za "hrůzy", ale to nevadí, takový je život a vše zlé je k něčemu dobré.                                                   Proč je to tedy někdy tak těžké? Protože si nesete "energický balík" minulosti. Můžete si myslet, že jste svou minulost nechali za sebou a nevěnujete jí pozornost. Jenže každá situace z minulosti nesoucí negativní emoci čeká na své rozpuštění. A bude se připomínat tak dlouho, dokud se na ní konečně nepodíváte a nezpracujete jí. Proto vám nefunguje pozitivní myšlení, protože je to jen jiná forma potlačování nežádoucích emocí. Opět jen z hlediska vašeho posouzení emocí. Ale kdo by se chtěl cítit jako na houpačce, jednou radostný, jindy smutný? Přijmout to, jako normální projevy života? Můžete to také zkusit jako řešení, pak si třeba i všimnete, že se vám situace opakují jako v bludném kruhu. A vůbec nezáleží na tom, skrze jakou osobu se vám projeví, ať už partnera, děti, rodiče, šéfa, sousedů. Chcete-li harmonické vztahy, jak byste je mohli mít, pokud nejste v harmonii se sebou?                                                              Věřím tomu, že jsem dostatečně vysvětlila princip zrcadlení, včetně působení energií jak z vás tak z vašeho okolí na vás. I když to není příliš snadné, zamyslet se proč vidím, co vidím, proč si přitahuji to, co nechci a hledat to uvnitř sebe. Nejde o sebeobviňování, hodnocení, odsouzení. Jestliže stále řešíte dokola totéž a chcete to už změnit, chcete už dostávat ve svém životě skutečně jen to, co chcete, pak vám ráda vysvětlím jaké nástrahy na cestě do svého nitra vás mohou potkat a jak s tím vším pracovat. A co s tím vším vlastně vůbec získáte.               Dosažením vnitřní harmonie se stanete vědomými tvůrci své reality. Nejen reality, otevře se vám mnohem více, ale pro toto téma je tahle informace dostačující. Už tak je možná dost náročné přijmout tento úhel pohledu, zamyslet se nad ním a získat odvahu jít touto cestou. Odvahu, nahlédnout do svého nitra. Najít tam tu první situaci, kde jste přijali vzor jednání jako za správný, dali jste mu souhlas. Na to skutečně potřebujete odvahu, protože většinou jste plní odouzení a nepřijetí vůči projevům ostatních. Právě tohle odsouzení a nepřijetí určitých projevů vám je přitahuje do vaší reality - do vašeho života. Proč máte potřebu reakce například odsouzení a nepřijetí, tak díky tomu dojdete z reakce do uvědomění. Může se vám stát, že jako první se vám ukáže reakce spojená se silnou emocí, jste-li pozorovatelem, nikoliv reaktorem, pak jste udělali první krok cesty do svého nitra. Pozorujete svou reakci i emoci. Nezaháníte jí, napotlačujete, nehodnotíte, necháte jí "vyplavat" na povrch. Možná si i tu emoci prožijete a uvědomíte si, jak vám spolu s emocí přicházejí na mysl různé myšlenky. Pak si položte otázku - proč mám potřebu takhle reagovat, proč si myslím, co si myslím? Nečekejte, že to bude snadné, zvláště na začátku. Ozve se vám ego, které vás bude zrazovat od toho, abyste to odhalili. Může ve vás vyvolat další pocit - třeba přijde myšlenka: "protože je to tak správné, spravedlivé". Můžete se nechat zmást a budete dál ve svém bludném kruhu. Nebo si řeknete, dobře, tak ano, je to tak správné, spravedlivé - nějaké hodnocení jakože jste ten dobrý vy a ten druhý je špatný. A vytrvejte. Polože si stejnou otázku. Proč si myslím, že je to správné - nějaké? Emoci neodmítejte, nepotlačujte, neodhánějte. Nechte jí a dejte jí přijetí. Stejně i tak myšlenkám, které ve vás emoce vyvolá. Stále pokračujte hlouběji a hlouběji do svého nitra, ve vaší mysli se mohou objevit mnohé podobné situace, kdy jste reagovali stejně a prožívali stejné emoce. Vše pozorujte jako film, bez hodnocení. Pokud vytrváte, dostanete se ještě hlouběji k vám samým, najdete tam tu první situaci, která ve vás vyvolala tuto emoci a kdy jste přijali jako vzor reakci na takovou situaci. Někdy se stane, že se vám ukáží i situace, kdy vy sami jste dělali totéž. Někdy jste viděli někoho druhého - většinou rodiče, že tak jednají. Přijali jste to a uložilo se vám to jako uložíte soubor do svého pc. Pak je to ve vašem podvědomí, protože reagujete nějakým způsobem ani si nemůžete pomoc, prostě tak reagovat musíte. Díky uvědomění je daná forma energického balíčku rozpuštěna. Tím se zbavujete postupně všech svých energických zátěží, bloků a projevů v realitě. Tím víc se vnitřně harmonizujete. Je mnoho dalších metod jak zpracovat své emoce a trauma minulosti, jako nejjednodušší, nejefektivnější a nejrychlejší se mi jeví metoda, kterou prezentuje Teal Scott - Swan, vystupuje pod oběmi jmény - Léčení emocionálního těla. Tuto metodu Teal Scott - Swan jsem objevila až poté, co jsem sama praktikovala postup obdobný pár měsíců před tím. Tedy také jsem si prošla již v dávné minulosti regresní terapií. Doba naštěstí přináší nové metody a postupy, jen u této metody nemáte svého průvodce. Ovšem zodpovědnost za sebe a svůj život nesete vy. Níže uvádím link na toto video. Rovněž pro harmonii vztahu k sobě jsou důležité sebeláska, seberespekt a být pro sebe důležitý. Po rozpuštění energických balíčků v sobě, nebo stínů, můžete začít více pozorovat, co vám okolí odráží. Více si začnete uvědomovat, jak svými myšlenkami tvoříte svůj život. Tohle znamená být svého štěstí strůjcem.                           Tedy cesta k sobě je velmi zábavná a náročná. Později si také všimnete, jak vás někdo chce oloupit o energie a vyvést z rovnováhy. Je to pro vás potvrzením, že váš vzor a energický balíček je rozpuštěný. Protože ve vás nevyvolává potřebu reakce, nýbrž si tuto hru uvědomíte. Ovšem stojí za vaší pozornost, proč jste si zrovna tohle přitáhli do své reality. Uvidíte, že za tím byla vaše myšlenka, věnovali jste pozornost něčemu co vám přitáhlo tuto danou zkušenost.. Nepřesvědčuji vás o své pravdě a cestě. Jen jsem si vyzkoušela mnoho cest a tahle mi funguje. Postupně odhazuji své energické balíčky a tím to, co ve svém životě nechci. Samozřejmě že ty situace nezmizí ze světa, ale mizí z mé reality. Jak tedy dosáhnout harmonických vztahů? Jednoduše, přijměte sebe v celku a bez posuzování, pracujte se svými stíny a dosáhněte harmonického vztahu k sobě. Dávejte si lásku a rezonujte jí. Láska není o tom, upřednostňovat kohokoliv před sebou, dělat pro druhé cokoliv a obětovat se. Pro lásku se ani nemusí bojovat. Maximálně tak sám se sebou, se svým egem. Ale opět, čím víc něco odmítáte i bojem, tím víc takových projevů budete mít ve své realitě. Ještě bych ráda doplnila, že to co dáváte, se vám vrací. Můžete si myslet, že to nefunguje, protože druhým dáváte hodně dobrého a nic se vám dobrého nevrací. Podívejte se na své skutečné motivátory, proč dáváte druhým tolik dobrého a na sebe neberete ohled, proč nedáváte tolik dobrého sami sobě. Za vaším konáním dobra může být manipulace nevědomá, že tak budete od okolí přijímáni a hodnoceni, že jste dobrý člověk. Pak zpět dostanete jen manipulaci a hodnocení. Protože to je ta pravá energie, kterou vysíláte, ať už jí schováte do hezkých činů a slov. Rovněž i když si jen myslíte o ostatních něco hodnotícího či kritického, přestože to neřeknete nahlas, dostanete to zpět, protože přesně tuhle energii vysíláte do okolí. Navíc dostanete ještě neupřímnost, protože nejste k sobě upřímní. Do vzorů patří i naše ideální představa partnera, protože tím vymezíme přijímání a odmítání druhého, navíc doplněným o hodnocení. Za tím je jen přijetí přesvědčení o určitých projevech a charakteru partnera, které hodnotíme jako správné. Pak se může dostat do podvědomí a my pak můžeme hledat chyby v tom druhém, jakmile se dostaví zrcadlení. Možná by se vztahy daly shrnout do fází - první fází je probuzení našeho propojení se zdrojem a rezonance lásky, další fází je zrcadlení našeho vztahu k sobě samým. Následuje potlačení a odmítnutí ať už své - protože máte přece rodinu a všude jsou problémy, nebo odmítnutí partnera. A tak to pokračuje pořád dokola. Dokud nemáte dost a buď raději zůstanete sami, nebo podniknete výlet do svého nitra a přestanete být reaktorem. Hodně štěstí na vaší cestě.                                                                                                        Link Teal Scott - Swan - Léčení emocionálního těla: https://www.youtube.com/watch?v=WKyJREWutNk                             Autor: Dani                                          

Na téma vztahy si dovolím uveřejnit tento článek, převzato z: http://www.seberizeni.cz/eckhart-tolle-abyste-mohli-opravdu-milovat-musite-zit-v-pritomnosti/                                                                                                      Eckhart Tolle: Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti

Pokud nežijete v přítomnosti, všechny vaše vztahy, zejména partnerské vztahy jsou dysfunkční. Nějakou dobu vám mohou připadat dokonalé, ale tuto zdánlivou dokonalost brzy naruší hádky, konflikty, nespokojenost a stále častější projevy citového nebo fyzického násilí. Vaše láska se pak změní v nepřátelství a nenávist. To je považováno za normální. Váš partnerský vztah kolísá mezi láskou a nenávistí a působí vám stejně bolest jako utrpení.

tolle_eng_08

Partneři si na tyto střídavé cykly obvykle zvyknou. Jejich dramatický vztah je naplňuje pocitem života. Když však negativní cyklus začne převládat, partnerský vztah se nakonec zhroutí.

Můžete se domnívat, že kdybyste dokázali eliminovat negativní a destruktivní cykly, váš vztah by se zlepšil – ale to není možné. Polarity jsou vzájemně závislé. Nemůžete mít jedno bez druhého. Pozitivní v sobě obsahuje negativní. Oba protiklady jsou aspekty téže dysfunkčnosti.

Hovoříme o tom, čemu se říká romantický vztah, nikoli o skutečné lásce, která neobsahuje žádný protiklad, neboť vychází ze sféry mimo mysl. Taková láska je velice vzácná – stejně vzácná jako opravdu vědomá lidská bytost. Nicméně prchavé okamžiky opravdové lásky můžeme prožít, kdykoli dojde k přerušení proudu myšlení. Je samozřejmě snazší rozpoznat zdroj negativity v partnerovi než v sobě. Negativní emoce se projevují v mnoha podobách: sobeckost, žárlivost, snaha ovládat, potřeba mít pravdu, tendence kritizovat, obviňovat atd.

Na druhé straně svého partnera „milujete“. To je zpočátku velice uspokojující. Cítíte se plní života. Vaše existence má smysl, protože vás někdo potřebuje. Když jste s partnerem, cítíte se naplněni. Tento pocit může být tak intenzivní, že zbytek světa ztrácí význam. Ale možná jste si všimli, že se na partnerovi stáváte závislými. Partner na vás působí jako droga. Jste-li spolu, cítíte se dobře, ale už pouhé pomyšlení, že byste mohli být sami, ve vás probouzí žárlivost – strach ze ztráty. Když vás partner opustí, může to vést k intenzivnímu nepřátelství nebo k hlubokému zármutku. Láskyplná něha se může změnit v nenávist nebo zoufalství. Kam se poděla vaše láska? Může se láska změnit v jediném okamžiku ve svůj opak? A byla to vůbec láska? Nebyla to pouhá závislost?

Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti a nesmíte se ztotožňovat se svým myšlením ani se svým emočním tělem. Svoboda, spása a osvícení spočívá ve vašem uvědomění, že jste Bytím pod povrchem myšlení, tichem pod povrchem duševního šumu a láskou a radostí pod povrchem bolesti. Přestat se ztotožňovat s emočním tělem znamená uvědomit si bolest, a tím ji překonat. Přestat se ztotožňovat s myšlením znamená být tichým a nezaujatým pozorovatelem vlastních myšlenek a chování.

Jestliže se přestanete ztotožňovat se svou myslí, mysl ztratí svou nutkavou potřebu odmítat realitu, což je příčinou všech konfliktů a bolesti. Jakmile přijmete to, co je, osvobodíte se z područí mysli. Připravíte podmínky pro lásku, radost a klid. Nejdřív přestanete odsuzovat sebe, pak přestanete odsuzovat partnera. Nejlepším katalyzátorem změny v partnerském vztahu je úplné přijetí partnera se všemi jeho vlastnostmi. Tím překročíte hranice svého ega.

Přestanete být obětí nebo pachatelem, žalobcem nebo obžalovaným. Přestanete být vtahováni do nevědomých problémů partnera, takže je přestanete posilovat. Pak se buď rozejdete – s láskou -, nebo budete žít společně v přítomnosti – ve sféře Bytí. Může to být tak jednoduché? Ano. Tak je to jednoduché.

Láska je stav Bytí. Láska není ve vnějším světě. Láska je ve vás. Nemůžete ji ztratit, ani vás nemůže opustit. Láska není závislá na vnějších formách. V tichu své vědomé přítomnosti vnímáte svou věčnou realitu jako neviditelný život, jež oživuje vaše hmotné tělo. Tentýž život pak vnímáte ve všech lidech a ve všech živých bytostech. Vidíte skrz závoj formy. To je realizace jednoty. To je láska. Co je Bůh? Věčný život pod povrchem všech životních forem. Co je láska? Vnímání věčného života hluboko ve vás a ve všech bytostech.

zdroj: Eckhart Tolle – Moc přítomného okamžiku